Reporty ze závodů

2008-08-25, Houštecký cyklomaraton 2008, Autor: Jirka

05.04.2011

Při přípravě jsem nic nezanedbal a věrný své pověsti cyklisty, který má sebou na kole ?všechno?, jsem si zabalil sebou poctivě do cyklobaťohu svojí cyklolékárnu, jedno lepení a pumpičku. Do kapsičky pod sedlo jsem si zabalil jednu duši ? nechal jsem ji v krabičce, abych si ji neprošoupal o přiložené nářadí a další lepení. Všem jsem to pak důležitě sděloval, že mám duši zajištěnou a jsem tak připraven na všechno. Při dojezdu do Staré Boleslavi jsme se sousedem zkontrolovali kola ? dofoukli je a hurá na start. Na startu jsme se jen tak lehce hecovali a letmo pokukovali po okolních borcích, které chudáky necháme za sebou. Já jsem v duchu zhodnotil, že jich bude hodně, protože se daleko míň rozcvičovali. Těsně před startem jsme se uklidňovali, abychom nevypadali tak suverénně, že nejdůležitější je dojet ve zdraví. Trošku jsme se pozastavili nad cyklobrašnou na řídítkách kolegy Pepy. Načež nám osvětlil, že tam má duši.Láďa vtipně poznamenal, že to je výbornej airbag.(Možná bychom si to mohli nechat patentovat jako Zapa - cyklobag)Potom jsme se v debatě dostali až k tomu, že nejlepší je být vybaven. Já jsem přímo prohlásil, že nejlepší je, když člověk potom ty náhradní duše doveze nepoužité do cíle ? šťastný, že je nepoužil. Normálně by to měl člověk zaťukat na dřevo. Já si v tu chvíli měl hlavu omlátit o přilehlé dřevěné hrazení. To jsem ve sladké nevědomosti počítal, že s novýma pláštěma mě defekt tutově nečeká.

Po startu jsme vyrazili celkem svižným tempem v balíku 600 závodníků. Postupně mě předjeli všichni kolegové ze Zapy, včetně souseda Radka a pohodáře PEPY, který nasadil hned po startu na svém krosovém kole celkem nepohodové tempo. Říkal jsem si ?Klid, kluci se utavěj ze začátku a pak je dojedeš. Hlavně nepřepal start. Jelo se celkem dobře a po 15 km jsem si říkal, tak už by to asi chtělo vyrazit. Tělo zahřáté ? vše funguje, přeřadil jsem si na menší kolečko a zvýšil rychlost. Začal jsem konečně předjíždět závodníky a v duchu si říkal, že to pojedu tak na 2 hodinky. Na 16. km vidím Zapa dres a v něm Pepu. Tak jsem ho opískoval a začal stíhat další členy týmu, když v tom ? co se děje- prázdné přední kolo. Uklidňoval jsem se ? v pohodě ? na to seš připravenej , to max 3 minuty a jedeš dál. Sundavám přední kolo ? ledově klidný a ouha ono to nejde- hm jakpak by ne, to si člověk musí taky rozpojit brzdu. No nic, to se stane v zápalu boje. Rozpojím brzdu a ouha furt to nejde, no jo, vadí čip, tak to chce víc rozšroubovat. Tak to rozšroubuju a do pytle - pérko na osičce vylítlo a zmizelo v nenávratnu. To nic, to je tam stejně jen jako doplněk. Bez toho se dá v poho jet. Konečně sundavám kolo. A hurá na výměnu duše. Bleskově vyndavám montpáky, pumpičku a náhradní duši. Sundám jednu stranu pláště ? ještě že mám ty Schwalbe Smart Samy, jdou krásně sundat s jednou montpákou a šup duše ven, rychle zkontrolovat plášť zevnitř, jak mi vždycky radili ? nic tam není, tak to bylo asi o nějaký záludný hřebíček, který už vypadl. Dal jsem dovnitř novou duši. Rychle, jak profesionální cyklomechanik jsem zandal bok pláště a hurá na pumpování. Pumpuju, pumpuju, pumpuju, pumpuju a nic, pořád je kolo jen lehce fouklé. Do pytle, můj ledový klid začal roztávat v mojí vyplavené adrenalinové dávce, které moc nepomohlo ani to, že se okolo mě stále řítilo spousta závodníků, jejichž množství se začalo ztenčovat a už vůbec mi nepomohlo, že pán na bobku přes cestu v oranžové vestě, kterého jsem původně považoval za unaveného pořadatele, mě fotil ? a to opravdu dlouhým objektivem. Rychle sundavám plášť a vyndavám duši a hle ? píchlá. Rychle jsem sáhnul po původní duši a hledám místo, kde uniká, nic nenacházím a tak mě napadlo vskutku originální řešení ? asi v zoufalství z toho jak dlouho už to řeším jsem tam hodil původní duši. Rychle vše kompletuji, foukám kolo ? zdá se že drží ? vyrážím. Pán v oranžové vestě na mě něco zahulákal ? v adrenalinovém zápalu jsem rozuměl ?huhly huhly, na vyhození? Pak mi dochází do hlavy informace, že se mě ptá jestli jsem tam nechal něco na vyhození. V duchu jsem se urazil, já takový ekolog a budu tady po sobě nechávat bordel, to určitě. Odpověděl jsem Ne a už jsem dupal, jenže dupal jsem cca 2 min a ouha přední duše opět skoro prázdná. No jo no, asi to byla opravdu kravina tam dát tu původní duši. Tak co teď. Říkám si že se asi vrátím na start, vrátím na čip a počkám na Radka v cíli. Říkám si, že bych asi ani nečekal dlouho.Nakonec zvítězí ego ? přeci su chlap ne, tak to dojedu, i kdybych to měl dojít pěšky. Vytahuji tedy tu původně rezervní duši, u které vím, kde je díra a k tomu svoje zázračné samolepící záplaty od Park tool a doufám, že mě dovezou do cíle. Zalepit, vyměnit duši atd ? už po třetí. Nasednout a hurá na stíhačku. Rozjíždím vysoké stíhací tempo. Po pár set metrech vjíždím do první občerstvovačky, kde už pomalu balí a můj rychlý příjezd vyvolal paniku (asi už tak nějak nepočítali, že tam někoho uvidí - rychle plnili kelímek a běželi doprostřed cesty mi ho podat. S ledově chladným pohledem míjím zklamanou slečnu a řítím se dál s výrazem bikera, co si jede pro vítězství. Na silnici koukám na tacháč a na pulsmetr a zjišťuju, že mi ten ?malý defekt? zabral pouhých 24 minut. Malinko se mi protáhl obličej. Navíc zjišťuju, teprve teď, že je docela i dost náročný sledovat značky určující trasu závodu.Prvních několik minut jsem před sebou nikoho neviděl až pak postupně začal houstnout provoz. No nic, nakonec jsem projel zbytek trasy s odevzdaností a občasným předjetím výletníků (se startovním číslem). Cestou jsem přemýšlel, co jsem to za pitomce. Vzhledem k tomu, že na dovolené mi píchlé kolo trvá max 3 minuty, jsem si začal plánovat ? trénink na závody. Místo v sedle na kole ? v kleče u kola a vyměňovat duši. Při dojezdu do cíle jsem si odpustil i svůj obvyklý spurtík a hned jsem zahlíd i kámoše Radka, který na mě čekal 40 minut, protože mi neprozřetelně svěřil klíče od svého vozu a byl tak bez poukazů na občerstvení i bez peněz. Takže zas někdy na nějakém cyklomaratonu. Zapě zdar a zmar všem výrobcům tak snadno píchnutelných duší:o))))
Jirka Šubrt
Všechna jména a události v tomto příspěvku jsou skutečná a účelem je zdokumentovat co všechno se může stát a čeho všeho je schopen mozek člověka během závodu.:o))) Zároveň je to poděkování kolegům ze Zapa, protože nebýt jich tak jsem závod nejel a když tak bych ho určitě po defektu vzdal.